Začíná náš poslední den velkého výletu. Od cíle v San Antonio nás dělí pouchých 320km. Cestu si naplánujeme po okrskách, ale ta blondýnka co mi šeptá cestu do ouška se rozhodla udělat nám naschvál. Pošeptá mi ,,Našla jsem rychlejší cestu o 20min. Pokud chcete cestu změnit, potvrďte volbu klepnutím.” Chytrý telefon mám v kapse, na nic neklikám. Jaké je mi to překvapení, když mi nenahlásí odbočku, neboť si sama tu trasu změnila. Až do San Antonio tedy jedeme opět po dálnici. Nedá se nic dělat.
Při poslední kontrole oleje Suzuki, je již spotřeba oleje 1l na 1000km. Myslím, že se vracíme v pravý čas. Posledních 50km nám připadá, jako by se s námi Jižní Amerika chtěla loučit svým smyslem pro humor. Z bezvětří se stane slušný protivítr, krásný asfalt dálnice vystřídá lehce frézovaná vozovka a kilomentry vůbec neubíhají. Před sedmou večer zastavumeme u Hotelu Puerto Mayor, kde jsme naši cestu začínali. Po zastavení se celký počet kilometrů zastavil na 10 800km. Bylo to krásné a najednou mi přijde, jako by to hrozně rychle uteklo. Už bych zase jel dál.
