Chile chceme opustit na hraničním přechodu Chile Chico. K němu nás čeká 170km šotoliny s nádhernými výhledy. Nasazujeme naše tempo 80km/h a necháváme motorky tancovat jak chtějí. Děsně se práší, ale s tím se nedá nic dělat.
Příroda nám ukazuje svou plnou krásu. Cesta míří přímo k ledovcům. Po chvíli se stáčí a kopíruje břeh jezera. Jedeme nahoru, dolu, nahoru, dolu. Chvílemi se pevná hlíná mění ve větší kameny. Občas se objeví i písek. Uháníme jak s větrem o závod. Dokonce nás tento terén baví více než asfalt. Stále je se na co koukat a člověk musí s motorkou pracovat, ne jen sedět jak pecka.
V jedné zatáčce skoro vytlačí kamion Petra do příkopu. Zastavuje a neudrží motorku. Sebereme ji a jedeme dál. Na hranicích jde vše rychle. Posledních 50km do Perrito Moreno jedeme skoro pořád rovně. Večer si na oslavu narozenin Hanky ugrilujeme asado a totálně vyčerpaní jdeme spát.
