#49 Suzuki toho už má dost
Od rána fouká jako prase. Petra kotník stále pobolívá, ale jet může. Sice ho z motorky musíme sundavat hned na benzínce, ale jede! Další benzínka má být až za 220km, tankujeme tedy i do kanystrů. Chvílemi fouká proti nám, chvílemi do zad a jindy zase z boku. Opět vysíme z motorky jako opice. Po 130km je první možnost zastavení. Z čista jasna je před námi hotel uprostřed horoucí prdele. Vítr šlehá ze všech stran, až je mi líto cyklisty co to šlape proti němu. Vítr je tak silný, že se o něj mohu opřit a mám co dělat, aby mě to neodfouklo pryč. Velmi rychle zase oblékáme nepromoky a já kryty na řidítka proti zimě. Jen co vyjedeme, začne sněžit a prudký nárazový vítr. Máme co dělat, abychom se udrželi na silnici. Projedeme přeháňkou, která se žene od zasněžených vrcholků hor. Asfalt střídají krátké úseky šotoliny. Takto je to zrhuba…
#48 Tady spadne každý!
Dnes nás čeká nejtěžší úsek silnice RN40. K benzínce v Tres Lagos se přesouváme na jedne zátah. Po 160KM nám pak dělá lehké potíže slézt z motorky. Benzín tu lze nabrat jen za hotové, naštěstí je máme s sebou. Na další etapě nás čeká 70km krutého ripia. Vyrážíme. Po 30km asfalt končí a začíná štěrk. Naštěstí tolik nefouká. Terén je místy dobrý, místy utrpení. Zadní kola nám v hlubokém štěrku ustřelují, přední se boří. Několikrát to vypadá, že s Doris i Hankou půjdeme k zemi. Petr před námi taky tancuje jak na ladě. Občas mám pocit, že tam toho tygra hodí. Taky že jo! Asi po 40km chce přejet z jedné stopy do druhé, neudřží to v návalu štěrku a padá k zemi. Vidíme, jak se nemůže zvednout, má nohu zaklíněnou pod motorkou. Rychle zastavujeme. Hanka to bereme střemhlav z motorky na zem. CHce být rychlá a místo toho se…
#47 Ledovec Perrito Moreno
V noci byla pěkná zima, ani ráno to není o nic lepší. Rozloučíme se s Honzou, který pokračuje dále a my oblečeme vše co najdeme, abychom vyrazili k ledovci Perrito Moreno. Čim více se blížíme, tim je obloha tmavší. U vjezdu do parku už začíná pršet. Z parkoviště nás k ledovci doveze kyvadlový autobus. Jen co vystoupíme, rozprší se více. K tomu se razantně ochladí, takže ke slovu přijdou i teplé rukavice. Procházíme si několik vyhlídek na ledovec. Slyšíme jak praská led. Dokonce vidíme i kousek padat do vody. Na chvilku vykoukne sluníčko, ale pak se zase zatáhne. Když přecházíme z jedné vyhlídky na druhou, slyšíme jak praská a padá do vody obrovský kus ledu. Je to jako kdyby nám nad hlavou začala bouřka! Bohužel to neividíme. V zimě se nám tu nechce sedět a čekat než se ulomí další pořádný kus. Zamíříme zpět k motorkám. Cestou zpět přestává pršet.…
#46 Torres del Paine
Na benzínce se znovu setkáváme s Magdou a Korbim. Stejně jako my, mají namířeno do národního parku Torres del Paine. Cestou to vypadá všelijak, nevíme zde bude bršet nebo ne. Jakmile zastavíme u Cueva del Milodón, rozprší se. U pokladny se ptám, jaké počasí lze čekat v NP Torres del Paine. Ukazují mi předpověď s tím, že má pršet a foukat hrozný vítr. Jsem smutný, protože jsem tu podruhé a zase pravděpodobně ten nejkrásnější park v Chile neuvidím. Rozrmzelí se jdeme podívat do jeskyně, kde žilo prehistorické zvíře Milodón, což je předek lenochoda. Jeskyně je to pořádná. Když vycházíme z jeskyně, je krásně slunečno a nad jezerem vidíme duhu. To je znamení! Sedáme na motorky a jedeme směrem k parku. Ráno nám paní domácí v hostelu říkala, že až k parku vede asfaltka. Jestli si něco z Jižní Ameriky musím znovu zapamatovat, tak je to: Nevěř místním! Nemají odhad a…
#45 Brrrrr to je zima!
Ráno vstáváme v osm. Venku je pěkná zima, která nás doprovází celý den. Vyrážíme směrem Puerto Natales. V mapě je první benzínka zhruba za 60km. Když tam však přijedeme, zjistíme, že nemají benzín. Ten jim přivezou až ve čtyři odpoledne. Další benzínka je dle jejich slov za 40km. No, skutečná vzdálenost je 68km. Dojíždím se sevřenou prdelí na poslední kapky benzínu. Tlačit bych to v té kose a protivětru nechtěl! Petr dostane skvělý nápad, vzít si raději benzín do kanystru. Po nahlédnutí do mapy mu musím dát pochvalu. Další benzínka 190km daleko! Cesta vcelku ubíhá. Jen 10km před městem musím dát Doris napít z kanystru. Zrmzlí jako hovínka přijíždíme do Puerto Natales před 15hod. Hodinu trvá sehnat ubytování. Na čtyřech místech nám řekli, že mají plno nebo nám pro jistotu vůbec neotevřeli. Pak si Hanka všimla hostelu. Vypadá opuštětě. Nicméne zkusíme štěstí. Paní nám otevře a co víc, má volno!…
#44 Hledáme ubytování
Večer byl moc příjemný. Hrák jsem na ukulele a tak vyprovokoval místního motorkáře k tomu, že dojel pro kytaru i dudy. Celý večer pak hrál, což bylo super. My si k tomu udělali v pořádném grilu kus asada a choriza. Majitel nám ukázal jak to podpálit a za 20min bylo maso hotové! Ráno nikam nespěcháme. V klidu posnídáme a pomohu německému motorkáři, který jel z Alljašky až do Ushuai s čištěním řetězu na motorce. Respektivě obstarám mu správné nářadí. Vyjíždíme až kolem 11hod dopoledne. Po hodině přijíždíme na hranice. Pašuji sýr se slamáme v náprsní kapse, ale celnice se jen zeptá zda něco vezeme, ani neprohledává zavazadla. Jako by mi naschvál chtěla zkazit radost z pašování. Obloha vypadá všelijak, naštěstí nás chytne déšť až 50km před trajektem. Přidá se k tomu sice silný protivítr, ale jedná se jen o přeháňku. Na trajekt čekáme necelou hodinu. Mezitím se přežene ještě další…
#43 Zpátky na sever
Cestou tam jsme spěchali, cestou zpět si dáváme na čas. Zastavujeme kde se dá a užíváme si sluníčka i přírody. Navštívíme i destilérku s moto-muzem na konci světa. Kupujeme i destiláty na ochutnání. Až posledních 50km před Rio Grande začíná foukat protivítr. To nám, ale extra nevadí, protože nás těší pomyšlení na noclech v Motorcycle Hostel Fin del Mundo, kde si vaří i vlastní pivo.
#42 Národní park Bahia Lapatia
S ocelovou oblohu nad hlavou vyrážíme nalehko do 20km vzdáleného NP Bahia Lapatia. Hned za Ushuaia končí asfalt a na ten opravdový konec světa jedeme po šotolině. Absolutně bych nečekal, že budeme platit vstupné. Místní to mají zdarma, Argentinci za 1500ARS a xichti z okolního světa za 5500ARS. Vydávám poslední papírky ze šrajtofle. Současně paní pokladní dělám překladače, protože angličtina je nad její možnosti. Tak mě napadá, že bych to za ty služby mohl mít se slevou ne? No nic, platím to celé. Musím však uznat, že těch peněz nelituji. Konec světa je vážně nádherný! Zůstáváme tu až do pozdního odpoledne. Navštívíme jezera, zátoky, poštu na konci světa i železnici. Pokaždé cestičce dojedeme až na místo, odkud už se dá dále jen lodí! Cestou zpět to vezmeme přes město, kde se nacpeme a pokoupíme nějaký ten proviant.
#41 Konec světa není zadarmo
Ráno chceme opravit tátovi přední tlumiče. Práce v servisu Rio Gallegos nebyla dobře udělaná. Domluvím se s motorkářským hostelem Hostel Motorcycle Fin del Mundo, že můžeme využít jejich garáž. Než tam dorazíme, sháníme pojistné pero, které tam mechanik nedal. V druhém obchodně ho seženeme. Kupujeme i oleje a vyrážíme do dílny. Cestou se ještě zastavíme pro plastovou trubku, která snad poslouží jako narážečka gufer. Hned po příjezdu do hostelu si Petr s Hankou dají na posilněnou místní domácí pivo. Já mezitím přemýšlím jak stabilizujeme motorku, když sundáme přední kolo. Nakonec poslouží dřevěné špalky s cihlami. Předek je rozebraný hned. Horší je to s narážečkou gufer. Trubka je moc úzká a po rozříznutí dosedá na břity gufera. Hledáme chvíli v dílně něco, co by se dalo použít. Najdeme širší trubku, ze které pak vyřezáváme kousky, které složíme do použitelného celku. Jsme jak Pat a Mat. Běháme sem, tam. řežeme, zkoušíme, řežeme.…
#40 Nesmyslná pruda na hranicích
Vyrážíme v osm ráno, protože chceme dojet do Rio Grande (360km) a cestou musíme dvakrát překročit hranice. Na ty první to máme 70km, ale ve frontě čekáme přes hodinu. Mezitím začne opět foukat. Sice méně než včera, ale i tak to není příjemné. Když se vrátíme k motorce, všimneme si, že opravené gufero na přední vidlici opět prolíná. Taky vyskočila krytka gufera. Marně se ji snažíme dostat zpět. Do toho fouká děsně vítr. Nakonec opět omotám kolem vidlice hadr, aby olej nešel na přední kotouč a pokračueme dál. Chilská strana hranic trvá skoro další hodinu. Máme trochu strach z prohledávání věcí, protože s sebou máme napečené empanadas a zbytek sýru. Naštěstí na to nepřijdou. Nicméně i tak musíme rozbalit všechna zavazadla. Na planinách se do nás pořádně opírá boční vítr. Snažíme se držet 90km/h, abychom stihl hned následující trajekt. Další jede až za hodinu. Pouštím před sebe Petra, Korbiho i…