#29 Začátek Carretera Austral
Ráno přebalujeme motorky, aby Hanka mohla jet semnou. Musíme cestou ještě někde koupit kanystry na benzín, protože na Carretera Austral hrozí, že by nám nemusely mezi benzínkami stačit nádrže. Ty kupujeme na nejbližší benzínce a rovnou je raději plníme. Hned za Puerto Montt začíná silnice č. 7 zvaná Carretera Austral. Krásně se vlní podél pobřeží, až dojedeme k trajektu. Na něj čekáme zhruba hodinu. Zaplatíme za každou motorku 6200CLP a pak si už užíváme 45min dlouhou cestu lodí. Až do městečka Hornopirén je asfalt. Cesta sem byla nádherná. Chvilku podél oceánu, pak zase pralesem a stále zatáčky. V Hornopirénu se ubytujeme v cabaňas za 50 000CLP/noc. Procházíme si město, až dojdeme do přístavu odkud vyplouvají trajekty. Koukám na mapu kam plují a napadne mě, že bychom si mohli ušetřit 40km ripie, když využijeme tento trajekt. Naštěstí mají volno hned ráno v 10hod. Cena je přívětivá, za 2 motorky, 3 lidi…
#28 Zpět do Chile
V noci byla pěká zima. Dokonce taková, že od mně šla pára, když jsem ležel ve žďáráku. Než zamíříme na hranice s Chile, zastavíme se ještě v Argentině dotankovat, musíme vystát frontu asi 30 aut. Než Hanka vystojí frontu na toaletu, vytunim si novou brzdovou páčku pár podložkami, abych docílil kýženého výsledku brždění. Hranice jdou vcelku v klidu. Celý proces sice zabere asi hodinu a půl, ale ani nám neprohledávají věci. Jakmile přejedeme do Chile, opět se změní krajina. Vše je více zelené, objeví se pole a hlavně se oteplí. Máme namířeno do Puerto Montt. Odtut zítra vyrazíme na Carretera Austral. Ubytování si zarezervujeme dopředu v cabaňas. Vzhledem ke zdržení s tankováním i hranicemi, příjíždíme až v osm večer, kdy se do nás již opět dává zima.
#27 První pád
Dnes máme v plánu jen 90km. To ale ještě netušíme co nás čeká. Při cestě na silici 7 jezer si chci vyfotit jeden krásný pohled na Andy. Zastavím u krajnice. Udělám fotku a při té příležitosti si chci zapnout otevřená větrání na bundě. Dávám motorku na hlavní stojan. Foukne vítr a převáží mi motorku na druhou stranu. Je tak těžká, že nemám šanci ji chytnout. Jawička mi padá do škarpy. Všude chčije benzín. Nedaří se nám ji zvednout. Musím ji celou otočit na padáku, abychom ji nezvedali dokopce. Nakonec se to podaří. Bohužel se zlomila brzdová páčka. Takže jak ji zvedneme, prozměnu sjede do křoví. Sedám na ní, startuji a za pomoci Petra, který tlačí vzadu vyjíždím opět na silnici. Dál pokračuji bez přední brzdy. Přijíždíme do dalšího městečka, kde kontroluji náhradí páčky ve vaku. Bohužel jsme si vzal originál páčku, ale brzdová pumpa je již univerzál made in china.…
#26 Konečně nádherný západ Argentiny
Pomalu ale jistě se blížíme na západ k Andám. Začíná foukat silný boční vítr. Krajina se mění v nádherné scenérie řek, jezer, And a kaňonů. Cesta konečně ubíhá, protože okolí není monotóní. Občas máme sice strach, že nás to zfoukne z motorek, ale ta podívaná za to stojí. Odpoledne přijedeme do městečka Junin de los Andes, kde se ubytujeme v kempu. Hned vedle kempu je řeka. Zkouším její teplotu a docela se to po tom parném dnu dá!
#25 Dlouhý přejezd pampou
Dneska se nic moc neudálo. Ráno vyjedeme opět do pampy, abychom po 450km, totálně unaveni s otlačenýma zadnicema postavili stan a rozbalili žďárák za městem Neuqen. Večer pozorujeme zapadající slunce u řeky a následně krásné hvězdy.
#24 Slavnosti, které nás nenechají spát
Jedeme necelých 400km. Pampu na chvíli vystřídají jezera, u kterých vidíme spousty plameňáků. Doris se již pomalu zajíždí a tak držíme tempo kolem 100km/h. Večer je nemožné sehnat volné ubytování, protože ve městě jsou slavnosti piva. Bereme za vděk obecnímu kempu zdarma. Záchod, sprcha, gril, všechno mají. Ve městě koupíme kuře a večer si jej u stanu grilujeme. Spát se moc nedá, protože po půlnoci začnou na slavnostech pouštět hudbu, která hraje až do rána.
#23 Opět pampa, pampa, pampa
Z Rosaria nás vyprovází Adiran s dalšími Jawaři. Jedou s námi asi 40km, během kterých točí video i na dron. Doris jede skvěle! Loučíme se u chlazeného tonicu na benzince. Čeká nás dalších 320km. Zhruba v půlce se začnou nad námi čerti ženit. Déšť přechází v urputný slejvák. Nemá cenu už ani stavět, abychom si vzali nepromoky. Po 50km na sobě nemáme nic suchého. Sotva vidíme před sebe. Pak z čista jasna obloha jak vymetená. Večer nám chvíli trvá než najdeme ubytování. Nakonec majitel jednoho plného hospedaje volá svému kamarádovi, který má volné pokoje. K večeři si kupujeme u majitele domácí pizzu, která je moc dobrá.
#22 Guláš na rozloučenou
Dnes je náš poslední den v Rosario. Zítra se již rozloučíme a nabereme směr jih. Rozhodli jsme se rozloučit gastronomickým zážitkem pro místní Jawaře, budeme vařit guláš s bramboráky. V pět odpoledne nás vyzvedne Fabricio se svou Lada Niva, aby nás i s věcmi odvezl k Adrianovi. Začneme přípravy na večeři. Bohužel mu sporák moc nehřeje a tak bramboráky smažíme tři hodiny. Na guláš bychom potřebovali větší hrnec než je k mání. Kluci se jej snaží marně sehnat, nakonec jej vaříme v obrovské, po domácku vyrobené, pánvi. Mezitím Adrian ještě dodělává Doris a začínají se sjíždět další Jawaři. Dokonce dorazil jeden z Cordoby a další z Buenos Aires. Celkem je nás na večeři 23 hladových krků. Snad každý si šel přidat. Všem moc chutnalo. Po večeři natočíme s Adrianem video u Doris a následně se mi všichni na Doris podepíšou. Kolem půlnoci se loučíme. Bylo skvělé všechny zase po šesti…
18# – 21# Čekání na dokončení Doris
Oživení Doris trvá trochu déle než se čekalo. Adrian nenechá matičku na šroubečku, vše na motorce mu musí projít rukou. Díky tomu však zjistí několik zásadních nedostatků. Ložiska v zadním kole už chtěla vyměnit, rozeta z Turecka nebyla vyvážená. Rozeta způsobovala vybrace motorky, díky ní byla na karteru mikrotrhlina a spodní držák motoru praskl. Dalším neduhem byla zadní kyvná vidlice. Osa s čepy nebyly přesné, takže se rychle opotřebovávaly. Zadní nosič dotáhl Adrian s Alexem k dokonalosti. Pro jistotu vyměnil ložiska i v předním kole. Opravil tachometr, vyměnil jeho díly za místní – kvalitnější – vlastní výroby. Tachometr už nekmitá! Zavařil praskliny na svodech výfuků a samotné koncovky vyměnil za originály, které jsou pro cestování lepší. Mám -li to shrnout, tak se budu vracet s motorkou v lepším stavu než kdyby vyjela z výrobní linky. Ve středu 17.1.2022 motor poprvé společně natočíme. Chytne na první našlánutí, resp. máchnutí rukou. Den…
#17 Výlet na venkov
V deset ráno startujeme u Adriana motorky. Jelikož Doris ještě není hotová, půjčuje me Jawau 350/634 v originálním stavu. Míříme na chatu Fabricia, kam to máme 130km. Cesta ubíhá hezky, motorka jede perfektně. U Fabricia se již griluje Asado. Než je jídlo hotové, ochladíme se v bazénu. Pak společně obědváme empanadas, asado a další maso. Celé odpoledne je perfektní. Koupeme se v bazénu, popíjíme maté. V sedm večer, když je již příjemná teplota, vyrážíme zpět do Rosario. Cestou nás Adrian ještě seznámí s jedním Jawařem. Večer zajdeme společně do místního fastfoodu, který má tradici od roku 1990. U jídla si povídáme o tom, jak se Adrian vlastně k Jawám dostal. První Jawu, resp. Ogara si koupil jeho táta v roce 1964. Následovala Jawa 250 Pérák. Když Adrianovi bylo 12 let, chodil se koukat v Rosario do prodejny Jawa. Servis Jawiček měl jeho táta jako koníček. Následně získal klientelu a nechal…