Archiv autora: jawanacest

Adrian mi posílá fotky aktuálního stavu Doris. Současně nás zve dnes na večeři. V osm večer přicházíme k němu domů, kde již čekají i další Jawaři. Opět je nachystán velký stůl. Adrianova přítelkyně dělá domácí empanadas, pizzu a Salvador griluje choriza. Adrian nás mezitím zve do dílny kde vidím rozebranou Doris včetně motoru. Vše je již nové, udělané. Stačí osadit motor písty, válci a vsadit do motorky. Adrian mi říká, že když rozebral motor, byl velice mile překvapen. Kliková hřídel, ojnice, ložiska, vše bez vůle a známky opotřebení. Nic by nepotřebovalo vyměnit. Motor má najeto 45 000km od poslední opravy, kterou dělal právě Adrian. Již dříve jsme se domluvili, že i když to nebude potřeba, ať vše vymění. Motor je tedy jako nový. Najede spousty, spousty, spousty kilometrů. Ložiska, která z motoru vyndal vypadají stále jako nová. Ojnice jako nová. Válce v pořádku. Adrian byl na to sám zvědavý, protože…

Čtěte více

Ráno jsme pozvání na snídani k Javierovi a Sole. Nachystají nám tradiční argentiskou snídani, maté a plněné šátečky. Sedíme před domem, společně snídáme a u toho koluje maté. Je nám vysvětleno, že když řekneme gracias, tak už nechceme dále pít maté. Maté má zde význam jako „pojící prvek“. Lidé se běžně zvou na maté, tím říkají pojďme si povídat. Argentici jsou hodně družní lidé. Běžně Vás pozvou domů, na maté, ke společné večeři a moc neřeší odkud jste. Prostě se chtějí družit. Po skvělé snídani nás čeká posledních 180km zpět do Rosario. Díky Fabriciovi jsme si pronajali menší apartmán kousek od Adriana. Následně dojdu vrátit auto do půjčovny a pak už jen odpočíváme.

Cestou zpět do Rosario navštěvujeme Sole a Javiera. Naposledy jsem je viděl před 6 lety, kdy jsme spolu měsíc cestovali po Argentině. Vezmou nás na prohlídku po městě. Chvíli posedíme u řeky, kde je absolutní klid. Říkají nám, že řeka má hloubku až 100m a několik lidí se již zde utopilo. Cestou zpět si dáme zmrzlinu, která je ohromná! Celý večer povídáme u jejich skromného bytu. Večer nás pozvou na fantastické grilované kuře. Spíme v hospedaje, které nám ve městě našli.

U pokladny čekáme asi hodinu. Jak již je v Argentině zvykem, mají dvojí stupné. Pro místní 1 500ARS pro cizáky 5 500ARS. K tomu přičtou ještě dalších 1 000ARS ani nevíme za co. Nicméně podívaná stojí za to. Nemá smysl cokoli o vodopádech psát, musí se to zažít. Ačkoliv je neskutečné vedro i vlhko, ta přírodní nádhera to více než kompenzuje. Cestou zpět k Rosario se ještě zastavujeme na ruiny v San Ignacio. Jedná se o ruiny chrámu z roku 1610.

Konečně se mění krajina, z pampy se stává tropická příroda. Palma kam se podíváš, obrovská vlhkost a silnice se klikatí. Po poledni se ubytujeme v městečku Wanda. Dostaneme chatku s dvěma pokoji za 7 500ARS/noc. Zhruba 1km od ubytování se nachází jeskyně, kde těží drahé kameny. Vstupné je 500ARS/os. a k prohlídce dostaneme průvodce, který mluví anglicky. Jeskyně jsou soukromé, vlastní je rodina Busch z Argentiny. Hledali tabák a objevili drahé kameny. Po prohlídce dostáváme hlad. Jedeme do města ve víře, že nakoupíme jídlo. Vůbec nám nedojde, že mají do půl páte siestu. Projedeme celé město než najdeme otevřený kiosek. Koupíme špagety, konzervu a rajčatový protlak. Až v autě nám dojde, že nemáme hrnec ani plotýnku. Špagety tedy Hanka vaří v rychlovarné konvici a omáčku v elektrické pánvi. Večer sjedeme do města znova pro něco na gril. Ještě večer, když grilujeme, je vedro a žerou nás mravenci s muškama. Nevím…

Čtěte více

Fabricio nás vyzvedává o půl desáte ráno na hotelu. Veze nás přes město do autopůjčovny, kde jsme si včera rezervovali auto. Při čekání skočím do banky, kde se mi konečně podaří vybrat hotovost. V půjčovně zjistíme, že rezervované auto nemají,  ale mohou nám půjčit o třídu vyšší. Nedá se nic dělat, i tak je cena 9000,-Kč za 5 dnů dobrá. Jakmile převezmeme autom vyrážíme směr vodopády Iguazů. Cesta je to dlouhá, přes 1200km. Celý den trávíme v autě. Je dobré, že na silnici je povolená rychlost 110km/h. Na dlouhých rovinkách, raději nesledujeme tachometr. Plná čára není zeď, jinak bychom se za kamiony vlekly ještě teď. Je jich všude jak hub po dešti. V půl deváté večer přijíždíme do města Santo Tome. V prvním hospedaje nemají místo. Vracíme se kilometr zpět a dostaneme pokoj za 9 500ARS/noc. Večeři dnes řešíme v restauraci u silnice. Dostaneme skvělý řízek v bagetě a hranolky.…

Čtěte více

Je neděle a my máme první odpočinkový den. Vyrážíme si projít město. Odpoledne za námi do parku Independecia dorazí Fabricio. Druhý kamarád z Rosario. Bere nás na prohlídku města, trhů a zastavíme se i na studené pití v restauraci na nábřeží u řeky Paraná. Povídáme si o motorkách i aktuální situaci v Argentině. Zjišťujeme, že mají meziroční 100% inflaci, ačkoliv je oficiálníá kurz dolaru zhruba 179ARS = 1USD tak oni ho mohou kopit za 360ARS = 1USD. Povolený je však nákup pouze 200USD na osobu za měsíc. Úroková sazba na hypotéky je 70%. Všeho je nedostatek, protože je omezený import. Nemají to tu jednoduché.

K Adrianovi to máme zhruba 380km pampou. Teploměr opět ukazuje přes 38C. Místo všemožných dobrot by u silnice měli prodávat přenosné větráčky a dělat masáž zadku na počkání. Je nechutné vedro, posledních 50km už meleme z posledního. Došla nám voda a to jsme ráno měli 7l. Do Rosario přijíždíme po okruhu kolem půl šesté večer. Dnešní pauzy byly dlouhé, protože se v tom vedru jelo dost těžko. Podle navigace přijedeme k apartmánu, který jsme si rezervovali přes internet. Nikdo tu není a telefon neberou. V mapě hledám jiné ubytování. Přejíždíme přes město dalších 6km k hotelu. Za 12 500ARS dostaneme pokoj se soukromým WC, kam nejdou zavřít dveře. Píšeme Adrianovi a jedeme k němu. Po 6 letech od mé poslední návštěvy se opět vítáme u jeho domu. Ukazuje nám dílnu i motorky. Mezitím přijíždějí další Jawaři z města. Uspořádali pro nás grilovačku. Než se ugriluje asado a choriza, předáváme Adrianovi…

Čtěte více

Opět vstáváme do parného rána. Ačkoliv jsme večer skočili do sprchy, ráno to není poznat. V tomhle počasí bychom v ní asi museli být pořád. Než dáme věci zpět do kufrů na motorkách cítíme jak nám teče pot od hlavy až mezi půlky. Nachystání motorek netrvá déle než pět minut. Zjišťujeme zda můžeme ubytování zaplatit dolary, protože místní bankomaty se rozhodli, že nám peníze nevydají. Hospodyně volá majiteli, který s dolary nemá problém. Trochu se divíme, že v dolarech máme zaplatit jen 25USD/noc, je to v přepočtu asi o 300,-Kč levnější, než kdybychom platitli v místní měně. Sedneme na motorky a vyrážíme zpět na RN7, ta nás bude provázet celý den. Zastavujeme každých 120km, abychom protáhli nohy i záda. Na každé benzínce hledáme stín. Cesta vcelku ubíhá, jen by mohl zmizet ten proklatý vítr. S naloženou Jawou řadím jako o závod až mě z toho začíná bolet pod kolenem. Za…

Čtěte více

Ráno se loučíme se Zdeňkem, který jede zpět do Santiaga. My začínáme stoupat k jezeru u Portillo. Máme štěstí, protože nejezdí moc kamionů. Zhruba ve 2000m.n.m. už musíme s Jawou stoupat pouze na 2. rychlostí stupeň, který střídá občas 1. rychlost. I tak se nám však podaří postupně předjet 3 kamiony. V nízké rychlosti si užíváme výhled do údolí i na Andy. Po 30km dojíždíme k jezeru Laguna del Inca u Portillo. Na hranice to bylo dalších 20km ještě kousek nahoru, následně tunely a sešup dolů údolím barevných And. Nejvyšší bod byl okolo 4 300m.n.m. a naložená Jawička s dvouma lidma to zvládla bez problémů. Na hranicích jdeme rovnou na řadu. Musíme navštívit tři okýnka. Na prvním mi ztratí jakýsi papírek od vojáků, který po mně chtějí u dalších dvou okýnek. Naštěstí paní na celnici je hodná a vyběhá semnou papírek nový. Následně můžeme vstoupit na území Argentiny. Vše zabere…

Čtěte více