Blog

Ráno v půl desáte máme sraz s Ronnym u překladiště. Většinu dokumentů má již nachystaných, takže by to mělo jít rychle. Při čekání na vpustění do areálu přijede Vojta Lavický se svou skupinou. Čekáme tedy společně a bavíme se o zážitcích. Spousta Čechů z Vojtovy grupy obdivuje výkon Jawky. Celý proces odevzdání zabral sotva tři hodinky. Celníci zkontrolovali obsah kufrů, pak jsme převezli motorky do haly, odpojili baterky a čekali než si motorky přijdou nafotit. Při čekání musela Jawička půjčit nářadí Vojtovi Yamaze, která se nechtěla vejít do klece. Musela se trošku rozebrat. Vcelku nás překvapilo množství oprav, které cestou museli na velkých cestovních motorkách dělat. Po návratu z překladiště nás čekal přesun do El Tabo. Do odletu nám zbývá týden. Rozhodli jsme se ho strávit u oceánu. Vsázel jsem na přepravu s Ubrem, ale ani jeden řidič nám cestu nepřijal. Naštěstí se objevil jeden ochotný místní, který měl cestu…

Čtěte více

Vyrážíme do města k notáři. Potřebujeme plnou moc pro našeho agenta, aby mohl poslat motorky domů. Pak zaskočím k holiči, protože ty dlouhé vlasy se už nedají nosit. Cestou zpět vyměníme zbytek argentinských pesos na chilské a pak si dáme zmrzku. Odpoledne balíme věci, abychom mohli ráno odvézt motorky do přístavu.

Začíná náš poslední den velkého výletu. Od cíle v San Antonio nás dělí pouchých 320km. Cestu si naplánujeme po okrskách, ale ta blondýnka co mi šeptá cestu do ouška se rozhodla udělat nám naschvál. Pošeptá mi ,,Našla jsem rychlejší cestu o 20min. Pokud chcete cestu změnit, potvrďte volbu klepnutím.” Chytrý telefon mám v kapse, na nic neklikám. Jaké je mi to překvapení, když mi nenahlásí odbočku, neboť si sama tu trasu změnila. Až do San Antonio tedy jedeme opět po dálnici. Nedá se nic dělat.  Při poslední kontrole oleje Suzuki, je již spotřeba oleje 1l na 1000km. Myslím, že se vracíme v pravý čas. Posledních 50km nám připadá, jako by se s námi Jižní Amerika chtěla loučit svým smyslem pro humor. Z bezvětří se stane slušný protivítr, krásný asfalt dálnice vystřídá lehce frézovaná vozovka a kilomentry vůbec neubíhají. Před sedmou večer zastavumeme u Hotelu Puerto Mayor, kde jsme naši cestu…

Čtěte více

Dnešní plán je jasný, dojet kousek vedel Talca, kde žije Eva s Christianem. Evu jsem poznal při mé poslední cesta Jižní Amerikou. Když zjistila, že jsem tu opět, nařídila mi povinnou návštěvu. Tak tedy jedeme! Celý den drtíme dálnici. Paradox je, že to Jawa zvládá lépe než Suzuki. Její motor je již těsně před smrtí. Spotřeba oleje je kolem 0,5l na 500km. Jakmile klesne hladina oleje pod určitou mez, motor se moc ohřeje tak začne vynechávát. Držíme tedy tempo kolem 100km/h a pravidelně kontrolujeme hladinu oleje. Projíždíme kolem vyhořelých lesů těsně vedle dálnice. V podvečer už se vítáme s Evou i Christianem. Nachystali pro nás perfektní grilovačku. Nutno uznat, že Christian to umí. Povídáme si i popíjíme až do dvou do rána. Je to nádherný večer, děkujeme!

V pneuservisu jde vše hladce. Kola si musím sundat sám, ale za hodinku už balíme věci na motorky. V jedenáct dopoledne už uháníme k hranicím. Až na 10km to je perfektní asfalt. Projíždíme národním parkem, odkud máme výhled na sopku Lanin. Šotolina je to krutá, místy bych spíš řekl hodně rozbitá lesní cesta. Nicméně máme štěstí, protože kolona na hranicích je jen na hodinku. Další hodinku chilské hranice a po druhé odpoledne jsme již v Chile. Dokonce nám nechali i salám, sýr, máslo! Očividně zde moc nepočítají s turisty, protože trochu nevěděli co mají dělat s cizinci z Evropy. V Chile jedeme až do noci. V deset včer přijíždíme do města, kde pěšky vyrážím hledat ubytování. Vyjde to až na třetí pokus, ale jsme tu a máme kde spát!

Dle domluvy stepuji v půl jedenácté ráno u pneuservisu. Za další hodinu už nakládáme chudinku Doris na odtahovku a jedeme zpět. Placení domlouvám v USD. Zajedu pro ně do kempu, zatímco Doris zamkneme v pneuservisu. Problém nastává při placení, má mi vrátit několik tisíc v ARS, protože nemám drobné USD. On nemá drobné ARS. Zkouším obchod vedle, zda mi smění USD na ARS. Nesmění. V lékárně by mi to vyměnila, ale až večer. Na benzince dolary nechtějí. V blízké pizzerii by dolary chtěl, ale……bere si 100USD do ruky, otevírá peněženku a začne počítat ARS. Hraje, jak ho oberu o všechny ARS, které má. Pro jistotu ještě vytahuje něco z pokladny. Pak přestane počítat a podává mi 34 000ARS. Říkám mu, že je to málo, podle kurzu mi má dát 37 000ARS. Nechce, prý teď měnil jedné motorkářce za 34. No dohodneme se, že se nedohodneme. Beru si zpět svou tvrdou…

Čtěte více

Vše začalo tak krásně. Za Briloche se zastavíme u jezerea, kde se kocháme. Pak cesta plná zatáček. Pravda, místní jezdí v zatáčkách jako šneci, ale lepší než jet pořád rovně. Pak najednou cítím, jak mi v městě začíná plavat zadek. Zastavíme na benzínce a koukám co se děje. Píchl jsem! No nic. Jeden ze šnečích motorkářů mi radí, abych kolo odnesl do pneuservisu přes ulici. Je jak v Jiříkově vidění, když odmítám s montpákou v ruce. Než vykouří druhou cigaretu, mám duši vyměněnou. Zvláštní je, že v kole nikde nebylo nic zapíchnutého. Opět projedeme silnic 7 jezer, Junin de los Andes a říkáme si jak máme skvělý čas. Těch 450km bychom za Zapala mohli snad stihnout. Opět klopíme s Hankou zatáčky, když v tu jedné nám opět podjede zadní kolo. Doris se celá zavlní a je to jasné. Opět píchlé zadní kolo. No to snad ne! Uprostřed ničeho v pět…

Čtěte více

Ráno je o něco tepleji, skoro ani nefouká. Máme namířeno do Bariloche. Nejdříve je krajina nudná, ale u Esquelu se vše mění Objevují se lesy, kaňony, hory i jezera. Při sjezdu z kopců se před námi otevírají nádherné výhledy na jezera. Zastavujeme v kempu před Bariloche, kde by snad mohli mít volno a při troše štěstí i nějakou tu chatičku. Bohužel. Jediná volná chatička je ta rozestavěná. Přemýšlíme zda ji vzít nebo ne. Nakonec jim na to kývneme, protože by tam mohlo být tepleji než jen ve stanu. Rozbalíme tedy spaní. Pod nás si dáváme ještě plachtu, kterou se i chceme přikrýt. Dovnitř strčíme karimatky i spacáky. Potom zajedu pro maso a večer si grilujeme asado i s klobáskami. Při usínání nás ruší naši noví sousedé, kteří v jednu ráno zatloukají hřebíky do vedlejší rozestavěné chatky, aby si v ní postavili stan.

Dnes celý den jen jedeme. Ráno mě rozčílí obsluha benzínky, protože mi natankují tak, že kdybych do nádrže plivl, tak to přeteče. Vytahuji tedy kanystr a pouštím Doris žilou. Vítr nám naštěstí fouká do zad, takže prvních 130km vcelku uteče. Sluníčko svítí, ale zima je hrozná. Teploměr ukazuje 8st. pocitově je kolem nuly. Jen co natankujeme, čeká nás dalších 240km. Za tu dobu, několikrát přemýšlím jak to NIC všude kolem je krásné. Nerostou stromy, keře, prostě nic. Jen nízky travanatý porost a hory. Pokud však sjedeme do kaňonu, místy se objeví zeleň, stromek i řeka. V jednom místě se vítr stočí a nečekaně dostaneme pořádnou facku z boku. Leknu se, sotva stačim chytit řidítka. Pak se zase asfalt mění v „minové pole“. Kličkujeme mezi výmoly co to jde. Skoro jako by tudy skákal velký klokan, který po sobě nechává náhodně díry. O půl páte odpoledne máme za sebou dnešních 370km…

Čtěte více