Jawa Jižní Amerikou ve stopách Čechů

Až na konec světa a ještě dál!

Je to už dlouho, co jsme sem umístili článek z cesty. Důvod je jednoduchý, potkalo nás na cestě toho tolik, že nezbylo moc času na psaní. K tomu jsme si vzali velké sousto s dalšími médii a jednoduše nestíháme. Ani nevíte, jak je nám to líto. Snažíme se Vám to však vynahradit videi, které vkládáme na náš facebookový profil. Je nám jasné, že ne každý tuto sociální síť používá, a tak se Vám zkusíme v krátkém článku, které doplníme o nějaké to video, přiblížit to nejzásadnější od opravy motoru v Rosario.

Náhoda je nejlepší kouzelník

S novým motorem máme z Rosario namířeno do Carlos Paz. Právě v tomto turistickém městě nás čeká setkání s Nelou Dočekalovou. Celou cestu přemýšlíme, kde složíme hlavy. Je totiž začátek turistické sezóny a kempy zde praskají ve švech. Naštěstí nás kontaktuje Charlie. Jawař, který v Carlos Paz žije. Zprávou o tom, že má pro nás zajištěné místo v kempu, nám vytrhne trn z paty.

Charlie

Jak se později ukáže, kemp patří jisté rodině Králíčků. Čechům, kteří sem přišli již před mnoha lety. Ještě větší náhoda je, že právě Králíčkovi pomohli Nele Dočekalové na jejím začátku v Argentině. To si však poslechněte sami v rozhovoru s Nelou.

Charlie je skvělý člověk. V Carlos Paz provozuje Irský bar, kde nám umíchá pár skvělých drinků. Co však nepochopíme je, proč za nás zaplatil kemp. Bohužel s tím už nemůžeme nic udělat, a tak se sním alespoň u drinku podělíme o naše dosavadní zážitky z cesty. On nám jen tak mezi řečí řekne, že v srpnu tu zavře na dva měsíce bar a vyrazí projet úplně sám Amazonii v Brazílii. Pak že my jsme blázni. Taky nám poradil jednu krásnou silnici, kde se to zatáčkami skrz hory jen hemží. Bohužel ji nemůžeme najít v mapě, ale náhoda opět sehraje skvělé divadlo. Bloudíme ulicemi Carlos Paz, hledajíc doporučenou trasu. Značení silnic, směrníky a tomu podobné tu je velký vtip. Vybereme tedy jednu z několika odboček a čirou náhodou se namotáme na silnici, kde si Jawu přehazujeme mezi koleny. Výhledy nemají chybu a nám je jasné, že tohle Charlie právě myslel.

CarlosPaz

Za každým mrakem vyjde slunce

Jelikož další krajan žije v Patagonii na východě Argentiny, volíme cestu na jih po nejnudnější silnici v zemi – RN3. Přes 3000km z Buenos Aires skoro pořád rovně až do Ushuaia. Jednu výhodou to však má, kilometry naskakují sami. Běžně ujíždíme za den přes 400km a jen se divíme, kde je ten vítr, o kterém všichni mluvili? Za slunečného bezvětří přijíždíme do Carmen de Patagones. Bohužel se nám nedaří včas spojit s Čechem, který zde žije. Nicméně jsme kousek od Atlantiku. Nabíráme směr pobřeží, abychom večer mlčky seděli na pláži a s údivem koukali na západ slunce. Další den jsme jak malé děti. Obrovské vlny nás nenechají klidnými. Jestli nás někdo pozoroval, musel se divit těm psím kusům.

CarmenDePatagones JawaUmore moreVnoci

Tučňáci nežijí jen v zimě!

Než můžeme pokračovat dál na jih, musíme vyměnit zadní osu kola. Jsme prostě hrozně těžcí a občasné ripio jí také moc neprospívá. Není tedy divu, když má krásný tvar šavle. S tím jsme samozřejmě počítali, takže vytahujeme náhradní a o chvíli později už se opět napojujeme na RN3.

Ačkoliv je tahle silnice velmi nudná, má i světlá místa. Jedním z nich je poloostrov Valdés, kde mají být k vidění tučňaci. To si nesmíme nechat ujít. Slunce už se chystá do hajan, když odbočujeme jeho směrem. Právě zde si uvědomíme důležitost toho, mít u sebe vždy větší částku v hotovosti. Po 40km na nás totiž vybafne mýtná brána. Když nám výběrčí sdělí částku 330ARS/os. protočí se nám panenky. Pomyslíme si něco o vydříduších a taháme fialové papírky z kapsy. Touha vidět tučňáky a nádrž zející prázdnotou jsou silnější než ten Skrblík v nás. Na nejbližší benzínku je to totiž 40km skrz bránu nebo 80km zpět.

Už za tmy přijíždíme do jediného města na poloostrově. Tomu odpovídají i veškeré ceny. Jediný kemp za 150ARS/os bez wifi a s omezenou dobu sprch je nejlevnější řešení kde se ubytovat. Zastavujeme u brány, abychom kemp zaplatili, ale správce nás posílá si postavit stan se slovy:,,Přijdi zaplatit až ve 3:00hod“, vykulím oči s otázkou:,,Proč až ve 3hod ráno?“. Odpověď mě zarazí:,,Pokud přijdeš přesně ve 3hod ráno, naúčtuju Vám až zítřejší noc a teď už jeď!“. Na tohle strýček Skrblík slyší, takže si přivstanu a skutečně tomu tak je.

morskylev PoloostrovValdes Valdes
Další den vyrážíme hledat tučňáky. Při pomyšlení na 250km ripia se nám trochu křiví úsměv, ale výsledek za to určitě stojí. Kdyby cesta byla jen prašná, bylo by to fajn. Bohužel spojení štěrku, písku a rolety nás nejednou přivede do slušných potíží. I tak, vše zvládáme bez jediného pádu. Odměnou nám jsou nádherní černo bílí chlupáči a vyvalení ploutvonožci na pláži. Jsme z nich na měkko. Vydrželi bychom u nich být celý den, ale je nám jasné, že to není poslední nádherná podívaná, kterou si pro nás Jižní Amerika přichystala.

tucnak

….Chtěl bych dojít, tam kde končíš. Veď mě dál…

Za velmi silného větru, který se nás neustále snaží shodit z motorky, dojíždíme do Rio Gallegos. Právě sem nám totiž mají přijít nové koncovky výfuku z Fichtl krámku. Slíbili jsme jejich otestování a tak čekáme na jejich doručení. V mezi čase uděláme krátký servis motorky po 5000km od GO motoru a následně vyrážíme.

Myslet si, že do Ushuaia dojedeme za jeden den, bylo naivní. Hned na začátku nás na tři hodiny zaseknou chilské hranice. Tři hodiny čekáme v nekonečné frontě, abychom dostali pět razítek. Je až k neuvěření, jak v Jižní Americe dokážou vyrobit pracovní místa. Práci, kterou by v klidu zvládl jeden pracovník za chvíli, zde dělají čtyři úředníci. Bohužel si každý dává slušně na čas. To není však jediné zdržení. Další nás čeká na 50km ripiu k dalším hranicím, tentokrát opět s Argentinou. Naštěstí je to jediný nevyasfaltovaný úsek až do Ushuaia.

V noci mrzneme ve stanu hned vedle hranic. Ráno se probudíme s pocitem, že se z nás stal jeden velký ledovec. Zahřeje nás, ale myšlenka, že dnes dojedeme na konec světa. Sluníčko se na nás celý den usmívá a my si užíváme nádhernou Patagonii. Pampa se změnila v krásné lesy. Rovná silnice dostala krásné křivky, které objímají hory a z dálky na nás mávají zasněžené vrcholky hor. Je to božský pohled. Popravdě, celá cesta na konec světa je krásnější než samotná Ushuaia. Opět platí pravidlo, nezáleží na cíly, důležitá je cesta k němu. Samotné město je totiž jedno velké turistické centrum. Na informacích, kde sháníme nějaké levné ubytování, potkáme stopaře ze Slovenska. Ten nám oznámí, že hledal taky ubytování, ale vše je vyprodané. Prý přespal na letišti, kde je v noci jen ostraha. Zdá se nám to jako dobrý nápad, který večer také využijeme. Ostraha s tím nemá žádný problém a my alespoň spíme v teple.

Ushuaia

Druhý den jsme měli v plánu navštívit blízký národní park. Bohužel počasí stojí proti nám. Už od rána prší, je zima a nás veškeré myšlenky na pěší výlet rychle opouští. Stejně tak i veselá nálada. Najednou ten konec světa není tak úžasný jako včera. Rozesměje nás až zjištění, jak se může vymstít řádná příprava před cestou. Dnes je totiž den D! Poprvé za celou čtyř měsíční cestu vytahujeme nemoky na boty. Jaké je to překvapení, když se moje noha ne a ne do nich vejít! Možná jsem si je měl vyzkoušet, když mi z e-shopu přišly domů. Nezbývá než se smát, pláče za nás totiž nebe.

Bez peněz nemáš benzín, bez benzínu to nepojede

Opět se vracíme do osvědčeného kempu v Rio Gallegos. Sušíme promočené věci a pouštíme se do výměny řetězu. Od práce nás vyruší až vzácná ,,návštěva“ z Česka. Pravda, Vojta s Mirkou to sem vzali trochu obklikou přes celou Asii a domu mají ještě dlouhou cestu, ale jak říkají:,,Jedem kolem“. Tím kolem, myslí celý svět. Nikdy by nás nenapadlo, že se na cestě potkáme, ale osud tomu tak chtěl. Vzácné setkání zapijeme trochou alkoholu, která nás na následující den úplně odrovná, ale guláš z ešusu to večer vylepší.

jedemkolem

Každý máme však cestu jiným směrem. Oni pokračují na světa kraj a my si to namíříme do Chile. Přesněji řečeno k národnímu parku Torres del Paine. Zvyklí, že za poslední dva měsíce nebyl problém platit benzín kartou, si nezkontrolujeme množství hotovosti. Bohužel se nám to vymstí. Hned dvě benzínky po sobě chtějí pouze hotovost a nám v kapse zůstává posledních 100 pesos. Jestli to takhle půjde dál, máme problém. Ten na sebe však v jiné podobě nenechá dlouho čekat.

Na hranicích s Chile koukáme do mapy, kde po cestě k národnímu parku jsou benzínky. Jedna by měla být hned před vjezdem do parku. Bohužel jen měla. Když do Cerro Castillo přijedeme, marně ji zde hledáme. Okruh parkem má přes 200km, což je hranice kdy přepínáme na rezervu. Skočíme se zeptat do kavárny, kde zde koupit benzín. Odpověď nás trochu rozhodí:,,Tady žádná benzínka není. Běžně tu mívám zásobu já, ale ta mi před chvílí došla. Možná budou mít benzín v hotelu uprostřed parku, ale jistý si tím nejsem!“. Informace nás nepotěší, stejně jako částka za vstup do parku. Vstupenky pro nás dva vyjdou v přepočtu na 1600,- Kč a to se nám ve spojení s nejistotou benzínu zdá moc.

torresdelpaine

Otáčíme to zpět do Argentiny. Mezi hranicemi vede 20km ripia s nádherným výhledem do krajiny. Zasněžené hory všude kam se podíváme a nikdo nikde. Značka ideál. Co však není ideální je fakt, že jediná benzínka po cestě chce opět hotovost. Modlíme se, aby další brala alespoň kartu Týny. Na následující benzínce jsme totiž už tankovali při cestě sem a mou kartu odmítli. Musí při nás stát anděl strážný, protože opravdu kartu Týny akceptují! Uff, záchrana.

Když příroda kouzlí

Před El Calafate, odkud je to kousek k ledovci Perito Moreno nás čeká nádherný výhled na Lago Argentino. To opět doplňují nekončící hory, které nás doprovází až k samotnému ledovci. Cesta k němu je fantastická. Zatáčka střídá zatáčku celých 30km národním parkem, ve kterém ledovec leží. Za vstup do parku zaplatíme 330ARS/os a vůbec nelitujeme. Ledovec je ohromující. Vydržíme ho obdivovat přes tři hodiny. Co chvíli slyšíme i vidíme praskat led. S nadšením pozorujeme, jak příroda dokáže kouzlit.

peritomoreno peritomoreno2 peritomoreno3
 

Její kouzla však neznají konce. O dvě stě kilometrů dál se ocitáme pod horou Cerro Chaltén. V překladu to znamená kouřící hora. Je pověstná tím, že je obtížné ji kvůli velké oblačnosti vůbec vidět. Pokud se zrovna ukáže, vždy je nad jejím vrcholkem několik mraků, které budí dojem kouře. My to štěstí máme a nelze říci, co je krásnější. Zda Perito Moreno nebo právě tato hora, které si jinak říká Fitz Roy.

fitzroy